Červen 2017

3) Něco mi uniklo?

8. června 2017 v 14:44 | SimKa |  Jen tebe chci

Něco mi uniklo?

Harry se právě nimral ve své snídani, když ucítil něčí pohled přímo v zádech.
Vzhlédl a setkal se s pohledem světle modrý oči, které na něj velmi intenzivně zírali přes půlměsícové brýle.
Brumbál vypadal, že o něčem velmi intenzivně přemýšlí a to nevěstilo nic dobrého.
To se prakticky hned potvrdilo, když se podíval zprava od Brumbála a setkal se s upřeným pohledem profesora lektvarů.
Otřásl se a radši ihned odvrátil pohled.
Mladý Nebelvír sklonil pohled ke svému talíři, ale jídlo už neviděl, nějak ztratil chuť. Místo toho se zaposlouchal do dění kolem.
Nejhlasitější byli jako vždy jeho dva hádající se přátelé.
,, Ty jsi takový neuvěřitelný zabedňenec Ronalde Weasly!! Měl jsi na ten úkol celý týden!"
,Ale no tak!! Prosíím," prosím Ron s obličejem už úplně u Hermiony od ní chtěl opsat úkol.
,,Ne. Tvoje chyba, že sis to nechal na poslední chvíli,"prohlásila a odstrčila ho.
,, Harry?"obrátil se Ron okamžitě na něj.
,, Tady máš,"rezignoval Harry a předložil před něj úkol z Kouzelných formulí, který měli první hodinu.
,, Stejně nemáš šanci to opsat. To prostě nestíháš," nevzdávala to Hermiona a zle se na Harryho podívala.
Neměla ráda opisování a kdyby mu s úkolem pomáhala a pak ho dál opsat Ronovi, měli by oba na nějakou dobu s její pomocí utrum. Jenže tenhle úkol dělal sám...
Pokrčil rameny.
,, Divila by ses jak rychle to zvládne."
,,A jak to asi bude vypadat, vždyť to nikdo nepřečte."
,,Nech toho Miono," zabručel Ron pln soustředění opisující úkol, jedna kaňka za druhou.
Hermiona jen naštvaně zrudla, ale naštěstí to dál neřešila, za což byl Harry pravdu rád.
Nervózně si přejel po vlasech a podrbal se na zátylku. Pořád měl nepříjemný pocit, že je sledován.
Přejel pohledem po všech kolejích stolech až nakonec skončil pohledem na zmijozelských.
Od stolu na něj zíral pár ocelově šedých očí.
Harry ztuhl. Po chvíli se Malfoy jemně usmál a pozvedl svou číši v přípitku.
Tak jo, tohle je opravdu hodně divný. Vytřeštil Harry oči, avšak zmijozel už si ho dál nevšímal.
Harry chvíli přemýšlel, že by se o to podělil s ostatními, ale pohled na zatvrzelou Hermionu a plně soustředěného Rona mu říkal, že by ho stejně nikdo neposlouchal.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Den proběhl v docela příjemném duchu, koneckonců neměli lektvary.
Ron první hodinu odevzdal svůj úkol, plný kaněk s roztahaným písmema k nepřečtení, ale přece, k Hermionině nesmírnému vzteku.
Jak říká Ron ,,Nějaký úkol lepší než žádný,, ....
Teď, nakonci vyučování seděli všichni ve společenské místnosti nebelvíru. Ron s Hermionou se hádali a Harry netoužil po ničem jiném než chvíli klidu.
Odešel si do pokoje pro koště a když procházel kolem křesel, kde se jeho přátelé hašteřili, všiml si, že si ani neuvědomil, že je pryč.
Rozmrzelý odešel, aniž by jim dal vědět.
Létání na koštěti mu vždy pomáhalo se uklidnit. Přijít na jiné myšlenky a to opravdu po smrti kmotra potřeboval.
Ještě stále se přes to nepřenesl, vždyť ať si říkají co chtějí za jeho smrt opravdu mohl. Udělal hloupost. A teď za ní platí. Možná by to bylo snazší, kdyby se přátelé pořád nehádali...
Došel na famfrpálové hřiště, aniž by si všímal bílého poprašku se odpíchl od země. Studený vítr mu rozčechral vlasy a zajel pod oblečení. Otřásl se. Byla opravdu docela zima.
Přidal na rychlosti a vystoupal víš a víš. Když už byl dost vysoko, zastavil se a shlížel dolů na zasněženou krajinu. Miloval výšky, miloval létání a miloval ten výhled na Bradavice. Hory. Kopce. Lesy.
Dneska mu to, ale moc nepomáhalo. Cítil se otupěle. Vždyť i to koště má od Siriuse! On mi dál všechno a já ho zabil...
Prudce zabočil. Těžce dýchal. Celý přitisknutý k násadě prudce klesal k jezeru lehce pokrytého jinovatkou.
Chtěl něco cítit, prostě potřeboval cítit něco jiného než smutek, vztek a beznaděj. Do oči se mu draly slzy.
Pokračoval podél jezera, tak, že špičky bot namáčel ve vodě. Do bot natekla voda. Bylo mu to jedno. Ten chlad vítal.
Vystoupal trochu víš a obrátil se hlavou dolů. Rukama pustil koště,-
,, Co si sakra myslíš, že děláš!" zavrčel Draco a sledoval jak se nebelvír neohrabaně škrabe zpátky nahoru.
Když si Draco šel zalétat, tak sice doufal, že potká i zelenoočka, co ale opravdu nečekal bylo, že bude nebelvír dělat takové sebevražedné kousky.
To nejmenší, co potřeboval bylo aby se mu něco stalo a on se musel vrátit k Pansy.
To je představa budoucího života s ním tak hrozná? Počkat...ví o tom vůbec?!
,, Co říkáš na nejnovější novinky?"zeptal se proto opatrně.
,, Co tím myslíš?" zabručel Harry, zrak sklopený a rudý až ke kořínkům vlasů.
...
,, No,"protáhl.
,, Kudleynští kanonýři přece postoupili do extra ligy."
Potter na něj zíral jako na blázna.
Jak jinak, že?
,, Jsi v pořádku?"
Blbec.
,, Já nejsem ten, kdo tady visel hlavou dolů nad ledovým jezerem!"vyštěkl.
,, Co chceš Malfoy,"zavrčel Harry.
No konečně!
,, Zahrát si."
Tentokrát na něj Potter jen zíral.
,,A co?"
Draco naklonil hlavu a výsměšně na něho zíral.
,, Ty chceš se mnou hrát famfrpál?"Potter se zdál být zcela ohromný.
Další důkaz, že o ničem neví. Pomyslel si Draco. Navíc i jeho chování a to všechno, docela pochyboval o tom, že by jeho reakce na tu novinu byla, tak klidná. Určitě by o sobě dál vědět.
Bylo docela zvláštní, že mu otec tuto maličkost opomněl říct. Obvykle bývá více než opatrný. Co kdyby Potterovi řekl něco co nemá? A to, že se nikdo nedomluvil s Potterem? Merline, bude zuřit! Opravdu nechce být u toho až to zjistí. Ale takhle toho alespoň může využít.
,, Ne asi. U Merlina Pottere, to je snad jasný ne? Žádný jiný šílenec tu v téhle kose nepoletuje."
,, A jsi si vědom, že se to vztahuje i na tebe?"zašlebil se a když mu to Draco oplatil zase jen zíral.
Blbec.
,, Tak co dáme si závod?"
...
,,Jo, proč ne?"řekl zaraženě.
,, Bezva. Tak schválně kdo bude první na famfrpálovém hřišti," ušklíbl se Draco a vyrazil.
Nečekal na start. Koneckonců Potter má tak jako tak lepší koště i když by mu jistě dál náskok, jenže.... přece nepřizná, že má Potter něco lepšího než on!
Zdálky slyšel, jak na něj Potter řve. Začal se smát.
Blížil se k famfrpálovému hřišti, když ho Potter začal dohánět. Přitiskl se k násadě. Už už si říkal, že by tam mohl být první, když ho Potter předběhl, jako by se nechumelilo. A ještě se tomu smál. Jemu se smál.
Hajzl.

2) Sdělení

8. června 2017 v 14:40 | SimKa |  Jen tebe chci
Sdělení
Po slibu a poté, co se s Brumbálem dohodli na podrobnostech, jako například, kdy se bude konat svatba a kdy to říct veřejnosti a že vše ohledně svazku bude tajné, tak se také dohodli na tom, že Lucius zatím bude dělat špeha u Voldemorta, zkusí zjistit, co nejvíce informací a ukrást knihu.
Brumbál také Luciusovi řekl na jaké straně Severus doopravdy je, ovšem jestli tomu uvěřil, to je věc druhá.
Teď už jen vše sdělit chlapcům.
Dohodli se že to sdělí zatím jen Dracovi, neboť by se o tom, tak jako tak dozvěděl, když musí zrušit zásnuby s Pansy a tak šli s Brumbál za profesorem lektvarůaby ho vším obeznámili.
Lucius toho hodlal využít a ověřit si jeho loajalitu.
Rázně zaklepal a když Severus otevřel
ihned se protáhl dovnitř s Brumbálem v zádech.
,, Ale jistě jen pojďte dál," zavrčel Severus a lépe kolem sebe omotal župan v Zmijozelské zelené. Byl překvapený. Nemluvě o pozdní večerní hodině, Lucius a Brumbál ruku v ruce v jeho kabinetě? To nevěstilo nic dobrého.
,, Taky tě rád vidím Severusi," protáhl Lucius chladně a zapálil v krbu.
,,Zdravím Severusi," vrhl Brumbál na svého profesora omluvný pohled. ,, Omlouvám se že tě rušíme v tak pozdní dobu, ale máme něco neodkladného."
,, Prý si celou dobu na straně dobra," protáhl Lucius a posadil se naproti krbu.
Severus se zmateně podíval na ředitele a když se mu dostalo nepatrného kývnutí a úsměvu překvapeně rozšířil oči.
,, Může mi někdo říct, co se tu u Merlina děje?"zavrčel vztekle.
,, Lucius se rozhodl přejít na naši stranu. Má jistou informaci, která nám pomůže vyhrát."
,,A copak chce na oplátku?"zeptal se výsměšně.
,,No,- chtěl Brumbál už už odpovědět, ale byl přerušen.
,, Opravdu si jste jistý, že mu můžete věřit?"
,, Ale ovšemže, Severus totiž také někoho ochraňuje," obrátil se na rozmrzelého profesora.
,,Severusi, pamatuješ jak si mi povídal o té tajemné knize, kterou sebou pán zla pořád nosí sebou?"
,, Ale jistě,"zamračil se.
,,Ukázalo se že má co dělat s obloukem,-"
,, Tohle může říct každý. Chci opravdový důkaz," zavrčel Lucius.
,, Severusi, prosím, mohl by jsi mu ukázat některé své pocity a myšlenky?"
Severus chvíli váhal, ale Brumbálův pohled ho nakonec přesvědčil.
Naštvaně odešel do vedlejší místnosti a když se vrátil vztekle pod Luciuse položil myslánku do které se aristokrat ihned s úšklebkem ponořil. Když se vrátil spokojeně pokýval hlavou.
Když bylo vše vysvětleno zbývala už jen jedna nejasnost.
,, Co za to?"
,, Pottera. Chci jeho ochranu pro svou rodinu."
,, Jak?"
,, Ale no tak Severusi, jsem sis jistý, že víš jak," řekl Lucius úlisně.
,,A než stihneš cokoliv říct," zavrčel neochotně. ,,Narcisa čeká potomka."
....
,,A vy to hodláte schválit?" zeptal se Severus překvapeně Brumbála. S naprostou ignorací blonďákova posledního sdělení.
,, Už je to schválené," řekl Lucius na Severusův vkus až moc potěšeně.
,, Bez Pottera?" potvrzoval si Severus.
,, Nemyslím si, že je nezbytné aby o tom Harry již teď věděl " řekl s naprostým kontrastem k Luciusovýmu potěšení Brumbál.
,, Bude zuřit, vždyť se nesnáší."
,,Avšak je to nezbytné," povzdechl si ředitel.
,, Draco?"
,, Tomu to hodlám říct teď," oznámil Lucius s pohledem na hodiny. Bylo již po šesté ráno. Tak jako tak čas vstávat.
Brumbál se na hodiny také podíval, spěšně se omluvil a odešel s omluvou na jistou schůzku s tím, že se brzy zase uvidí.
,, Dojdu pro něj," řekl Severus křečovitě. Pořád ještě ty novinky nezpracoval, Lucius se mu zdál divný a teď ho tady Brumbál nechá samotného!
Když se o chvíli později vrátil s rozespalým Dracem, Lucius se mu samozřejmě promenádoval po bytě. Zdá se, že v tomhle se nezměnil!
,, Ehm Ehm,"zavrčel s posunkem ke křeslu pro oba Malfoye.
,, Zdravím otče, děje se něco?"zeptal se Draco povýšeně, avšak uvnitř vyděšený se posadil. Jeho profesor a otec může znamenat jen jednu věc, chtějí aby se stal poskokem temného pána.
Lucius se posadil naproti syna a začal...
,, Rozhodl jsem se s tebou změnit plány. Jsem si jistý, že jako dědic veleváženého a čistého rodu si jsi vědom svých povinností?"
Draco jen temně přikývl.
,, Otec tě přišel obeznámit s tím, že zrušil tvé zasnoubení se slečnou Parkinsonovou,"oznámil mi kmotr.
,, Vskutku?"zeptal se neutrálně, ale uvnitř jásal.
Pansy vybrali jeho rodiče, jako jednu z nejlepších možností, on do toho samozřejmě neměl, co mluvit. Sám ji ovšem moc nemusel. Byla nudná, fádní, namyšlená, pořád se na něho lepila a pak po něm něco chtěla. Neměl o ní dobré mínění a bylo mu jasné, že ho také nemá ráda.
Chtěla jen jeho peníze a slávu.
,,Vezmeš si někoho jiného, aby jsi zajistil očištění rodinné jména Malfoy,"pokýval hlavou Malfoy senior.
,, Koho?"zeptal se a uklidňoval se, že horší než Pansy to nebude.
,, Harryho Pottera."
Draco se nadechl a zarazil.
,, Prosím?"
,,Slyšel jsi," ušklíbl se Lucius.
,, Ale, ale...,"klid Draco, dýchej. Od otce si za svůj projev citů zasloužil ošklivý pohled, ale nahlas se k tomu nevyjadřoval a radši pokračoval.
,,S Brumbálem jsme vyjednali podmínky. Přece nechceš aby po náhodné porážce temného pána se tvá těhotná matka dostala do Azkabanu, že Draco?"hrál Lucius na city.
,, Ne, samozřejmě, že nechci."
,.Takže nic nenamítáš?"
,, Ne otče, nic," řekl tiše Draco a aby náhodou nebylo vidět jeho skrývané nadšení, sklopil pohled. Nemohl se dočkat až bude mít navrh nad tím arogantním nebelvírem.
,, Říkal jsi, že už je to vyjednané?"
,, Ano. Sňatek má být prozatím utajen, takže se bude konat někdy o vánočních prázdninách v Bradavicích až všichni vypadnou."
To je docela brzy, napadlo potěšeně Draca. Život se ženou ho odpuzoval, ale s někým stejného pohlaví se mu dohodnutý sňatek zdál hned snesitelnější Zvlášť když ten někdo měl být horkokrevný nebelvír, který mu nedal od prvního ročníku spát.
,, Můžeš jít, Draco," pověděl Severus, když bylo zřejmé, že už nikdo z jeho nechtěných, pozdních hostů nemá co říct. Chtěl být už konečně sám a rozjímát nad tím, čeho to vlastně byl svědkem.
A tak se Draco rozloučil a odešel.
Chvíli poté odešel i Lucius a Severusovi nezbylo než přemítat, jestli to, co viděl na kmotřencovi tváři, když odcházel byl opravdu úsměv.